Tunisko je země plná rozmanitosti.
Tunisko je země, která nabízí turistům letoviska, pláže, typické mediny, hory bizarních tvarů, pohádkové oázy, solná jezera, množství památek, unikátní architekturu. A nechybí ani kýčové atrakce a moře písku.
Historii Tuniska psali Féničané, Římané, Vandalové, Berbeři, Turci, Arabové i Francouzi. Je jednou z nejstarších zemí v Africe. Podle archeologických nálezů byla tato oblast osídlena již před zhruba 200 tisíci lety. Na své si zde přijdou nejen milovníci historie, ale také plážového lenošení, golfu či potápění. Nechybí ani typické turistické atrakce, jako jízda na čtyřkolkách či velbloudech po poušti.
Tunisané jsou přívětiví a přátelští a kromě francouzštiny či arabštiny se domluvíte anglicky, italsky nebo i chorvatsky. A pokud prodavači suvenýrů uslyší češtinu nebo slovenštinu, pohotově začnou pokřikovat: „dobrá cena, dobrá cena…“ Tunisko se zapsalo i do filmové historie, natáčela se zde Angelika, Anglický pacient, Gladiátor či kultovní Hvězdné války, jejichž ošarpané filmové dodnes v poušti a jsou oblíbenou turistickou atrakcí.
Kartágo, El Djem
Zbytky starobylého Kartága jsou dnes součástí hlavního města. Kartágo založili v r. 2010. 814 před Kristem Féničané, ve snaze vybudovat podél pobřeží obchodní stanice. K nejvýznamnějším starověkým památkám patří i Hadriánovo divadlo, kde se dodnes hrají divadelní představení nebo majestátní ruiny Antóniových lázní.
Ze severu se nad nimi tyčí prezidentský palác, takže tímto směrem objektiv fotoaparátu neobracejte. Amfiteátr v El Djem ze 3. století našeho letopočtu je nejzachovalejší římskou památkou v Africe a po římském Koloseu a amfiteátru ve Veroně třetím největším římským amfiteátrem vůbec. V průměru má 427 metrů a vešlo se do něj více než 30 tisíc diváků. V současnosti je dějištěm významného mezinárodního hudebního festivalu.
Matmata
V Tunisku lze obdivovat rozmanité architektonické styly – starověkou římskou či punskou architekturu, typické islámské mešity a minarety. Koloniální éra i moderní doba přinesly mnohé další styly. Unikátem je stará berberská architektura – obydlí troglodytů. Matmata, která leží v nadmořské výšce 650 metrů, je největší a nejznámější z vesnic troglodytů, s typickými obydlími v podobě velké jámy vyhloubené do skály. V těchto příbytcích se po celý rok, a to iv době největších veder, udrží stabilní teplota kolem 17 °C.
Tamerza, Mides
Pouštní horské oázy s palmovými háji okouzlí i jezírky a vodopády. Tunisko má i mnoho minerálních pramenů, ale jejich terapeutické využití či využití v oblasti cestovního ruchu je zatím málo rozvinuté. Severně od Tozeur s příznačným velkým trhem s datlemi, leží stará berberská vesnička Tamerza. Obyvatelé ji opustili po obrovské ničivé povodni v roce 1969. Nová Tamerza je největší tuniskou horskou oázou, jezdí sem i autobus.
Má nádhernou polohu, vypíná se nad roklí s vyschlým řečištěm. Z Tamerzy je nádherný výhled na velkolepou scenérii, kterou proslavil film Anglický pacient. Těsně u alžírských hranic leží Midès – nejmenší horská oáza v této oblasti, která ze tří stran obklopuje hlubokou rokli. Při procházce po jejím dně na každém kroku zakopnete o drápek – štípatelný kámen, ze kterého naši paleolitičtí předkové vyráběli různé nástroje. Typickými suvenýry jsou „pouštní růže“ nejrozmanitějších tvarů i velikostí a syrové polodrahokamy, zejména ametysty.
Harrise pro gurmány
Tunisané jsou hrdí také na svou harrisu – tradiční pikantní berberskou omáčku, která se připravuje z paprik, česneku, olivového oleje a dalších přísad. Asi 90 % produkce paprik na harrisu pochází z úrodné jižní části poloostrova Cap Bon. Papriky pro výrobu harrisy se suší, dokonce i udí. Harrise se sice vyrábí i průmyslově, ale nejchutnější je originální, tradičně vyrobená.
Imed Attig – učitel historie z vesnice Maamoura, vyrábí harrisu tradičním způsobem. Chuť dvanácti druhů, které nabízí, se odvíjí od přísad jako jsou bylinky, koření či sušené švestky. Aby šířil slávu tuniské národní pochoutky, založil i festival harrisy. Řekl si, že když může být festival pomerančů, proč by nemohl být i festival harrisy. Harrise je v Tunisku pojem a Imed Attig by rád docílil, aby si získala jméno iv zahraničí – zkrátka, aby si lidé harrisu hned spojili s Tuniskem.
Festival Sahara v Douz
Tunisané jsou mimořádně hrdí na Mezinárodní festival Sahara, jehož první ročník se datuje do roku 1967. Navázal na Velbloudí festival, který se poprvé udál roku 1910, jenže jen na národní úrovni. Habib Bourguiba – první tuniský prezident, chtěl založit festival, který by měl pro zemi zásadní význam a tradici, a tak se v roce 1967 začala psát historie dnes jedné z nejdůležitějších a nejatraktivnějších událostí v zemi. V 70. letech se stal mezinárodním festivalem a kromě tuniských se na něm účastní další arabské a africké soubory.
Původní koncerční termín se přesunul na leden, kdy mají tuniské děti prázdniny, a tak festival, jehož dějištěm je město Douz – označované jako brána pouště, může navštívit více domácích is dětmi. Mezinárodní festival Sahara je ukázkou berberské kultury a tradic, unikátní přehlídkou zvyků, tradic i typických oděvů kočovných berberských a jiných kmenů žijících na poušti. Uvidíte cvičené lovecké chrty v akci, přípravu svatebního obřadu, závody velbloudů, jezdecké umění mužů i žen, kteří sedí téměř nehybně v sedle cválajícího koně, předvádějí brilantní střelecké umění. Nechybí vystoupení dětí i doprovodný elektrizující přednes národní poezie.
Součástí festivalu jsou trhy s různými výrobky, od kosmetiky, přes potraviny, oblečení a obuv, až po ručně tkané koberce. Při návštěvě tradičního berberského stanu ze zvířecích kůží ochutnáte medovosladké datle, velbloudí mléko či placky pečené na otevřeném ohni. Tunisko patří k významným producentům nejen oliv, ale i datlí, pěstuje se jich zde zhruba 200 druhů, ve městě Douz je dokonce těmto sladkým plodům věnováno i muzeum.
